Jak se léčily rány kdysi a jak dnes. Něco z historie farmacie
Farmacie, česky lékárnictví má dlouhou a bohatou historii. V pravěku v kmenech fungovali mágové, kteří uměli využívat léčivé rostliny a připravovali z nich lektvary a nejrůznější mazání. Výběr rostliny pro léčbu nemoci nebyl podložen žádnou expertízou. Když šaman nevěděl, co pacientovi je, volil bylinu spíše intuitivně. I tak se ale někdy léčba zdařila, protože pacient šamanovi věřil. A důvěra v lék a jeho účinky, stejně jako i v osobu lékaře, někdy k zahojení ran postačila. To je princip efektu placeba.
Egypťané a Řekové učinili několik nadčasových objevů
Seriózněji ke zkoumání léčby nemocí a bolestí přistupovali někteří jedinci v prvních civilizacích – staré Číně, Mezopotámii či Egyptě. Například v Egyptě tamní chirurgové pracovali s kvalitními dlahami, lněnými obinadly a tampóny. Také uměli scelovat rány pálením, což je metoda, která se praktikuje ještě dnes. Říká se jí kauterizace a používá se k ní elektrokoagulační nůž s názvem kauter.
Ve starém Řecku se objevilo několik osobností, které tento obor výrazně posunuly směrem kupředu. Nejdříve zmiňme Hippokrata, jenž pocházel z ostrovu Kós. Vytvořil teorii rovnováhy čtyř základních tělesných šťáv, z něhož vychází rozdělení temperamentů do kategorií sangvinik, flegmatik, melancholik a cholerik. Také popsal plicní a kostní tuberkulózu, záškrt a řadu dalších onemocnění. Z jeho souboru etických pravidel pro jednání lékaře vychází dnešní Hippokratova přísaha.
Na co přišel Galén a co byl proslulý dryák
Z hippokratovské medicíny vycházel také Galén. Ten se zabýval kvalitou léčiv, přicházel s originálními recepty. Provedl mnoho odvážných operací a byl velkým logikem a metodologem vědy. Galén se domníval, že s léky může pracovat jen ten, kdo jim rozumí, a že je možné izolovat účinné látky a ty pak upravit do podoby, která je pro lidský organismus přijatelná.
Těmito revolučními myšlenkami se neřídili takzvaní kořenáři, kterých bylo v Řecku hodně. Byli sofistikovanější než jejich šamanští předchůdci, protože vycházeli ze zkušenosti (empirie). Jenom se mýlili v tom, že si mysleli, že čím více látek do léku přimíchají, tím bude účinnější. Nabízeli takzvaný theriak, který se skládal až z padesáti různých léčiv a byl používán jako všelék. Z tohoto slova vznikl nechvalně proslulý dryák...
Ne všichni alchymisti byli šarlatáni
Tak jako velké množství vědních oborů i farmacie v prvním tisíciletí stagnovala, neboť v Evropě panoval po většinu času chaos a nestabilita. Na tradici řeckého učení ale navázali Arabové – dalším velkým příspěvkem do historie farmacie je kniha Canon medicinae od lékaře Avicenny.
Další rozvoj přináší až renesance. Objevuje se nový obor, který je do dnešních dnů důležitým pomocníkem farmacie – chemie. Ta měla samozřejmě nejdříve podobu alchymie. Na alchymisty dnes nahlížíme jako na šarlatány, ale takový Paracelsus, muž narozený ve Švýcarsku v 16. století, dokázal zdokonalit destilační přístroj a uměl vyrobit chemická léčiva i z anorganické přírody. Vzniká takzvaná Paracelsova anorganická chemiatrie, pracující například se solemi kovů.
Nejstarším synteticky připraveným léčivem Aspirin
Jen pár století zpátky se lékárny začínají stávat něčím normálním. V Evropě nalézáme lékárny „klášterní“ určené pro omezený okruh pacientů a také „veřejné“, které vedl takzvaný provizor. Lékárníci zvládnou na počátku 19. století izolovat z opia látku morfin, důležitý alkaloid. A to povede k průmyslové výrobě chemických léčiv. Některé z nich známe dodnes. Třeba takový Aspirin, který byl izolován roku 1896 a je nejstarším synteticky připraveným léčivem.
Pomocnou ruku farmacii nabídne také biologie. Roku 1837 popsal Jan Evangelista Purkyně buňku jako základní stavební kámen organismu. To bylo důležité, protože pak mohli Pasteur a Koch zkoumat mechanismus léků na molekulární úrovni. Tak došlo k průlomům, jako jsou objevení původce tuberkulózy či nalezení vakcíny proti sněti slezinné a vzteklině.
Kde se ten pokrok zastaví
Ve 20. století se farmacie posouvá prudce dopředu. Vznikají séra, očkovací látky a po objevu sulfonamidů lidstvo poznává také antibiotika. Už v roce 1928 sir Alexandr Fleming představuje světu penicilin, který ale začal zachraňovat tisíce životů teprve v období 2. světové války.
Po válce se začíná psát nová kapitola vývoje vědy, protože James D. Watson a Francis Crick popsali strukturu deoxyribonukleové kyseliny. Tím se dočkala rozmachu genetika, obor, který poté, co jej sto let předtím založil Gregor Johann Mendel, trochu spal. Teď přichází ale jeho chvíle. V 80. letech se podařilo zasáhnout do genetického kódu bakterie a vznikají první léky na úrovni genetické informace buňky.
Po roce 2000 je přečten celý lidský genom. Vznikají nové a nové biotechnologické léky a začíná svítat naděje na účinnější léčbu zhoubných národů.
Příběh farmacie tak ještě stále není dopsán. Rozvoj se stále zrychluje, a tak se ještě určitě dočkáme řady úžasných objevů.
Zdroje:
https://www.olecich.cz/uploads/Pribehy_leku/Pribehy_leku.pdf
https://lekarna.milosrdni.cz/strucna-historie-lekarenstvi/
https://www.remedia.cz/rubriky/klinicka-farmakologie-a-farmacie/od-galena-k-lekovym-systemum-1029/
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/veda/aspirin-slavi-120-let-bila-tabletka-patri-k-nejuzivanejsim-lekum-na-svete_1708100909_ako
https://www.lekarnickekapky.cz/lekarny-a-lekarnici/lekarnici/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Pasteur