Vlaštovičník větší

Chelidonium majus

Dnes patří vlaštovičník mezi relativně neznámé léčivé rostliny a je dokonce považován za jedovatý plevel. V minulosti se však vlaštovičník těšil velké úctě, o čemž svědčí mnohé lidové názvy. Lidé jej nazývali boží milostí, božím darem, božím listem, rostlinou Mariinou, zlatým kořenem či očním kořením. Vlaštovičník opravdu může být jedovatý, ale pouze ve velkých dávkách. Při opatrném užívání se jedná o velice užitečnou bylinu, jejíž účinky mají na zdraví pozitivní účinky. Vhodné se o jeho užívání poradit s odborníkem přes bylinky či lékařem.

Nejčastěji na vlaštovičník narazíme na sušších okrajích lesů, na rumištích, v křovinách, na zahradách, poblíž cest, plotů a zdí a bez velkých problémů jej poznáme podle drobných žlutých kvítků a především podle oranžovožluté husté šťávy, která vytéká z polámaných lodyh a oddenků. Původem tato léčivka pochází se slunného Středomoří, odkud se rozšířila do zbytku Evropy. Dovezená byla také do Severní Ameriky během 17. století právě pro své léčivé účinky.

Vlaštovičník obsahuje přes 30 různých druhů alkaloidů (např. chelidonin, homochelidonin, protopin, allokryptopin, sanguinarin, chelerythrin, methoxychelidonin, berberin, oxychelidonin, spartein), dále pak obsahuje deriváty kyseliny kávové, silice, flavonoidy, aminy, enzymy, kyselinu chelidonovou, jablečnou, citronovou, jantarovou a nikotinovou. Bylina se vyznačuje lehce omamnou vůní a ostrou až palčivou chutí. Jedovaté účinky se snižují pečlivým usušením.

Za hlavní toxické látky jsou považovány alkaloidy chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém. Alkaloid chelidonin má podobné účinky jako morfium. Sanguinarin má narkotické účinky a může vyvolávat i nepříjemné křeče. Berberin zase dráždí dech a může způsobit ochrnutí až smrt. To však pouze při velkých dávkách. Vlaštovičníkové mléko může dráždit pokožku, na které se pak objeví puchýře. Při požití se otrava projeví podrážděním sliznice, škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a močí.

Proč se doporučuje

• Podporuje normální činnost jater a jejich pročištění
• Působí jako přírodní antioxidant

Říká se že

• Podporuje léčbu leukémie
• Pročišťuje krev a podporuje krvetvorbu
• Pomáhá při těžkých nemocí jater a ledvin
• Podporuje metabolismus a látkovou výměnu
• Užívá se při léčbě žlučníku a ledvin
• Ulevuje od bolestí při nemocech žlučníku
• Urychluje léčbu žloutenky
• Uklidňuje žaludeční křeče
• Léčí hemeroidy
• Odstraňuje pocit pálení a píchání při močení
• Reguluje menstruaci a zmírňuje menstruační bolesti
• Zvyšuje krevní tlak
• Zmírňuje dráždivý kašel a astmatické záchvaty
• Pomáhá vyléčit některé typy zákalů
• Odstraňuje bradavice a kuří oka
• Léčí bércové vředy a nehojící se rány
• Používá se při kožních chorobách

Víte že

• Vlaštovičník roste až do výšky jednoho metru a vyznačuje se žlutými květy, které dozrávají v šešulovité tobolky. Lodyhy a listy se často lámou a vytéká z nich žlutá až oranžová šťáva.
• Pokud si zapamatujete, kde roste, lze vlaštovičník najít i v zimě skrytý pod sněhem.
• Dostane-li se barevná šťáva do očí, vyvolává silné pálení. Při správném množství však může pomoci při léčbě zákalů.
• V lidovém léčitelství se listy vlaštovičníku přikládaly na špatně hojící se rány, jejichž léčbu urychlovaly.
• Alchymisté dokonce tvrdili, že vlaštovičník v sobě skrývá všechny čtyři živly – zem, vodu, vzduch i oheň, a proto jej využívali při rituálech.
• Latinský název chelidonium pochází od řeckého slova “chelidón” znamenající vlaštovka. To proto, že vegetační cyklus vlaštovičníku připomíná odlet a přílet těchto ptáků.

Recepty