Lékořice lysá
Pokud by si měl každý stát zvolit nějakou svoji národní bylinu, není pochyb, kdo by si vybral lékořici. Určitě Finové. Lékořice je hlavní přísadou pro pochoutku, která ostatním národům moc nechutná, ale pro Finy je doslova celonárodní závislostí. Jsou to salmiakki, bonbóny podobné našim lékořicovým pendrekům. Spojení nasládlé lékořice se slanou chutí salmiaku je zvláštní, ale obyvatelé země tisíců jezer si ji užijí i coby populární příchuť čokolády, zmrzliny nebo vodky.
Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) je jediným druhem lékořice zastoupeným v české květeně. Dorůstá výšky až 1,5 metru. Má rovný silný stonek a růžovofialové květy uspořádané do rovných hroznů. Listy jsou lichozpeřené a mají vejčitý tvar. Kvete od června do července.
Lékořice má původ ve Středomoří. Logicky první národy, které poznaly její účinek, byli Asyřané a Egypťané. Považovali ji za skvělý lék. Také Řekové si lékořici nemohli vynachválit. Aristotelův žák Theophrastus zahrnul zvláštní zmínku o lékořici ve své velké knize o rostlinách. Napsal, že rostla u legendárního jezera Maeotis (které dnes známe jako Azovské moře). Dioscorides, starověký řecký lékař a botanik, zahrnul lékořici do svého De Materia Medica, pětisvazkového pojednání o bylinné medicíně. Rostlinu pojmenoval „Glycyrrhiza“ z řeckých slov „glukos riza“ nebo „sladký kořen“.
Konzumace lékořice v nadměrném množství může být toxická. Uvádí se, že příliš mnoho lékořice škodí játrům a způsobuje vysoký tlak a otoky.
Pokud se chcete o Reveni lékařské dozvědět více, celý článek najdete zde